Astara
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Kapitán Alric Meinhard (schváleno)

2 posters

Goto down

Kapitán Alric Meinhard (schváleno) Empty Kapitán Alric Meinhard (schváleno)

Příspěvek pro Fulmar Fri May 23, 2014 7:47 pm

Zdravím všechny, kteří tenhle topic vůbec otevřeli. Už jen za to vám patří moje díky.
Nicméně, chtěl bych se zkusit ucházet o unikátní postavu...
kapitána Alrica Meinharda

Mé zkušenosti s RP nejsou, alespoň si myslím, nejhorší. Na jiném serveru jsem RPil vzdáleně podobnou postavu. Podobné byli akorát v tom, že byli ve vojenském spolku a měli vyšší hodnost. Ale nemůžu to srovnávat, jelikož Alric je "defakto" velitel frakce, tudíž mě prosím nešetřete. Ale pokud by se vám následující ukázka mého příběhu ke kapitánovi líbila, můžu vám slíbit, že bych postavu RPil svědomitě.

Probuzení do nového dne
Alric Meinhard se vzbudil dlouho předtím, než zaznělo první zakokrhání kohouta, kterých bylo ve vesnicích požehnaně. Vzbudil se zpocený. Jeho celé tělo bylo zpocené a jeho noční košile by se dala ždímat. Už nějakou tu dobu jej trápí noční můry, které ho budí po nocích. Vzpomínky na války a hrůzy, které v nich prožil se mu jasně vybavují do dnešních dnů. Ale tohle nechal za sebou. Tohle všechno. Teď je kapitánem místní domobrany. Domobrany ve vesničce Vranov. Posadil se v posteli. Vskutku by se nedala považovat za jednu z těch pohodlných, spíše naopak. Ale kapitán si na pohodlí příliš nepotrpěl. Byl zvyklý z kasáren či táborů.
Rozhlédl se po místnosti. Šero v ní rušil umírající uhlíky v krbu. Mohutný krb, obložený kamenem se stal kapitánovým společníkem už mnoha večerů. Vždy, když mu to služba dovolila, u něj sedával a četl si. Četba, to byla jeho. Ta jediná jej osvobodila od starostí kolem vesnice a jeho bezpečí. Kapitán stočil pohled od krbu a pohlédl na židli u stolu, který stál uprostřed místnosti, přes kterou měl přehozenou svou hnědou koženou tuniku, kalhoty a boty. Nazul se do dřeváků, které měl urovnané vedle postele a vstal, mířeje k právě jeho oblečení. Vzal ho do náruče a otočil se do kouta místnosti, kde by se měla nacházet káď s vodou. Káď tam stála, jako vždy, když ji potřeboval a teď ji kapitán opravdu potřeboval, jelikož musel ze sebe smýt pot. U kádě stál jeho němý sluha*, přes kterého přehodil svou koženou soupravu a začal si odepínat svrchní knoflíky u jeho noční košile. Jakmile byl otvor, rozšířen odepínáním knoflíků, dostatečně velký, aby přes něj protáhl hlavu, udělal to. Pot již zchladl a nepříjemně studil na zádech, když si košili přetahoval přes hlavu. Kapitánovi naskočila husí kůže a hned co košile dopadla na zem a on stál tváří v káď svému osudu, vykročil pravou nohou k vodě. Voda byla studená. Už včera byla studená, když si ji nabíral ze studny, ale to byla ještě studenější. Kapitán se mírně otřepal, načež vstoupil do kádě i druhou nohou a pomalu se ponořil do vody. Vedle kádě leželo mýdlo a kartáč. Mýdlo mělo neidentifikovatelnou vůni, ale jakmile jste se ním namydlili, pach potu byl pryč. Kartáč měl hrubé štětiny a kdybyste pořádně přitlačili, hrozilo by, že si strhnete kůži.
Kapitán se namydlil a pořádně se vykartáčoval. Voda už byla plná bublin, když do ní kapitán ponořil i svou hlavu, aby si umyl zpocené vlasy. Vstal z káďě a opět vykročil pravou nohou, šmátraje po ručníku. Ručník, vždy zapomene na ručník. Při pobytech v poli byl ručník cizí slovo a pomalu se k němu přidávala i koupel. Tady se mohl kapitán mydlinkovat každý den. Kapitán žádný ručník nenašel, tak musel improvizovat. Pohlédl na kus hadru na zemi, ve kterém spal a chopil se jej, načež se utřel. Slabý odér potu nikdy neuškodí. Když byl téměř suchý a stál v kaluži vedlé kádě, která se vytvořila z vody, která z něj odkapávala, vystoupil z ní a přistoupil ke sluhovi, od kterého si vzal zpět své oblečení. Rozvázal vázání poklopce a nasoukal se do svých kožených kalhot. Kalhoty to nebyly nikterak upnuté, ale nebylo na ni přebytečné kůže. Rozvázal tkanice u kožených bot. Byly to boty, které sahaly až pod kolena. Vhodné do deštivého počasí či mokrého terénu. Jen co do nich nasoukal svá chodila, pevně je zavázal. Poslední na řadě byla tunika. Obyčejná tunika, která byla vyrobena ze stejné kůže, jako kalhoty. Z jelení kůže. Povolil vázání u krku, načež přes sebe tuniku natáhl a poté vázání patřičně utáhl. Předklonil se pro dřeváky, které pár kroky vrátil zpět k posteli a poté se vydal ke dveřím jeho domku. U dveří byl opřen kapitánův opasek s mečem. Jednoruční meč. Velikostí mezi jednoručním mečem a bastardem. Takový jedenačtvrťák. Nad opaskem s mečem visel plášť na háčku. Tmavě hnědý, z medvědí kůže. Popadl opasek s mečem, načež si jej připnul ke svému pasu a přehodil přes sebe plášť a na prsou zapnul sponu. Natáhl si kápi, otevřel dveře a vyrazil ven.
Kapitán se rozhlédl po vesnici a zhluboka se nadechl a vydechl. Pousmál se. Má rád místní obyvatelstvo. Zná všechny a všichni znají jej. Každý pomůže každému. Lidé, kteří se nebojí bránit svůj domov. Právě proto tu Alric je. Aby lidi naučil se pořádně a efektivně bránit. Na vesnici pomalu začínaly dopadat první paprsky Slunce. Kapitán pohlédl na mladou dívku s chlapcem a pousmál se, načež se po cestě vydal opačným směrem k jídelně. Tiše doufal, že v tuto raní dobu už tam kuchtík bude. Po cestě k jídelně nenarazil na nic neobvyklého. Obyvatelé už pomalu začali vstávat a vrhat se na své každodenní povinnosti.
“Dobré ráno, kapitáne.” oslovil jej muž s hráběmi a v kloubou, ošacen do pracovního oblečení.
“Dobré ráno i vám, Tadeáši. Tak brzy a už na nohou? Abyste se nepřepracoval.” pousmál se kapitán po své větě.
“To víte, celý den je pořád co dělat a krom toho, dnes se chci účastnit výcviku Domobrany.” řekl Tadeáš s nadějí v hlase. Kapitán Tadeáše znal. Byl to muž s dobrým a odvážným srdcem. Sice vyrůstal a byl vychováván jako farmář, ale kapitán v něj viděl nadějného domobránce.
“Tak se tam uvidíme. Jdu se nasnídat, zatím se mějte.” přikývl na Tadeáše, načež pokračoval v cestě do jídelny. Po cestě jej nikdo již nezastavil a tak kapitán pokojně přišel do jídelny. Jídelna byla sice menší, ale na poměry Vranova dost velká budova. Měla dva patra, ale kapitán se nejraději usadil u stolu hned u vchodu. Už z dveří jste mohli vidět kuchaře při své práci. A kapitán jej viděl, pousmál se, jelikož to znamenalo, že si nebude muset jídlo dělat sám, jak to obvykle dělal, když se budil ještě dříve. Došel až k pultu, která oddělovala hodovní síň od kuchyně.
“Dobré ráno, Tomáši.” řekl přívětivým, mírně rozespalým hlasem. Vojín Tomáš Slepička, polní kuchař Vranovské domobrany, již připravoval snídani pro nedospavce.
“Dobré ráno, kapitáne. Dnes jste zase první, kdo si jde pro snídani.” řekl vojín Slepička. “Co si dáte?”
“Pokud máte vejce na tvrdo a chléb, trochu vody na spláchnutí, mělo by mi to stačit.” pravil kapitán a opřel se o pult, čekajíc na svou objednávku.
“Jako vždy, kapitáne. Ty vajíčka byste měl omezit, jinak dostanete sklerózu.” poučil vojín Slepička kapitána a pousmál se.
“Věřte mi vojíne, že na některé věci bych nejraději zapomenul.” mírně se pousmál, ačkoliv tato věta v něm opět vyvolala vzpomínky na všechno, o čem se mu zdává.
Vojín Slepička mezitím naservíroval kapitánovi na plechový talíř dvě vejce, tři krajíce chleba a korbel vody. Kapitán děkovně kývl, načež vzal svou snídani a došel si sednout ke svému oblíbenému stolu. Vejce byla uvařená dobře, v tom jej vojín Slepička nikdy nezklamal. Chléb měl kůrku sice mírně připálenou, ale kapitán byl rád, že vůbec nějaký má. V poli dostávali něco, čemu říkali ovesná kaše. Touto ovesnou kaší zpevňovali i kameny v hradbách. Na vode se nedalo nic zkazit. Tady, ve Vranově, byla voda dobrá, mírně železitá, ale přesně tak ji měl kapitán rád. V klidu rána posnídal, snídani spláchl vodou a vstal od svého stolu, aby šel vrátit nádobí.
“Uvidíme se na výcviku, vojíne Slepičko.” kývl na něj, položil nádobí na stůl, otočil se k východu a vydal se ven.
“Ano, kapitáne.” houkl vojín Slepička do zad kapitána a jal se pokračovat ve své práci.
Kapitán se od jídelny vydal na pochůzku vesnicí. Tohle měl právě na své práci rád. Pochůzka krásnou vesnicí, kde ve vzduchu byla láska a přátelství. Po své pochůzce vesnicí potkal spoustu obyvatel a známých. S každými prohodil kus slova a pokračoval v cestě. Došel ke vchodu do města a chvíli se díval do divočiny před ní zamyšleným pohledem. Poté zazvonil poplašný zvon.
Kapitán se otočil na podpatku a rázným krokem si to vykročil na nádvoří, kde se v právě na vyzvánění zvonů Domobrana shromažďuje. Jeho rázný krok se občas měnil v poklus a poté se zase vrátil v rázný krok. Už z dálky slyší pořvávat desátníka Summerse rozkazy k nástupu a jeho pořvávání na vojáky. Kapitána protočil oči v sloup a nakonec se konečně připojil k desátníkovi.
“K sakru, vojíne! Vzmužte se! Všichni se vzmužte!” zařve desátník po nastoupené Domobraně, poté si všimne, že přišel kapitán a zahuláká znovu. “Domobrano, pozor a salut!” zasalutuje spolu s domobránci a kapitán jim salut oplatí.
“Desátníku, co se děje?” optá se desátníka mírným zařváním a založí si ruce na hrudi v čekání na jeho odpoveď.
“Pane. Nejspíše jsme byli napadeni skupinkou orků. Sám jsem měl na své procházce s jedním tu čest, pane.” načež mu desátník ukáže krev na svých rukou. Jen letmo přikývne a otočí se na domobránce.
“Dnes se ukáže, zdali jste ti, za koho vás mám. Za muže, kteří se nebojí bránit svůj domov za jakoukoliv cenu! Teď nejste zemědělci. Teď jste vojáci a vaše vesnice vás potřebuje!” pořádně si prohlédne odhodlaným pohledem všechny tváře nastoupených mužů. “Desátníku, máte velení. Odražte nepřítele.”
“Domobrano! Dvojřad za mnou!” zahuláká desátník. Kapitán se jen pousměje, protože vždy rád vidí desátníka ve svém živlu. Má toho chlapce rád. Je to odhodlaný muž. Nicméně, desátníka ponechal svému osudu a sám se rychlejším krokem vydal ke zbrojnici pro svou zbroj. Jeho zbroj tvořila kroužková košile a železná čapka. To nejlepší, co se v téhle kovářem zapomenuté vesnici dalo sehnat. Jeho zbroj doplní i kulatý štít, který je nepostradatelnou součástí kapitána v boji. Vše tam na něj čekalo a kapitán přes sebe rychle hodil kroužkovou košili, na hlavu si narazil přílbu a chopil se štítu a klusem vyrazil pomoct domobráncům.
Po pár hodinách
“Jsem na vás hrdý, vojáci. Dnes jste opět dokázali, že jste daleko schopnější, než Fraiwaldská Stráž. A to nemáme zdaleka tak dobrou výzbroj. Z minima jste dokázali maximum a odrazili jste orčí nájezdníky. Dnešní výcvik se přesouvá na zítřek. Buďte vždy připraveni.” usměje se na nastoupenou Domobranu pyšným úsměvem. Bohůžel, příliš mnoho domobránců se zranilo a jeden nepřežil. Vojín Tadeáš Hrabal. Nedokázal včas uhnout orčí sekeře a to jej stálo půlku hlavy. Kapitána to mrzelo, nicméně, vypořádal se s tím hned. Takové věci se stávají a kapitán to moc dobře ví. “Pro dnešek si odpočiňte a nechte si ošetřit svá zranění.” otočí se na desátníka. “Dobrá práce, desátníku.” kývnul na něj a pousmál se. “A první runda je na mě!” zakřičel na vojáky a pozor se změnil v jásot. Kapitán se jen usmál, rukou pokynul k rozchodu, načež se sám vydal do zbrojnice uložit svou zbroj. Štít odložil k ostatním štítům, helmici položil na hlavu svého panáka a stejně tak jej oblékl do kroužkové košile. Při pohledu na pomalu rezavějicí kroužky trochu skřivil tvář, poté jen mávnul rukou a svojí rutinu čištění zbroje tím odložil na zítřek. Otočil se a vydal se znova připojit k Domobráncům k obraně hospody.

*němý sluha není doopravdický člověk, který je němý, ale něco na styl věšáku

Tak, děkuji těm, co se překousali přes tu hordu textu.

S pozdravem, Fulmar.
Fulmar
Fulmar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 21. 05. 14

Návrat nahoru Goto down

Kapitán Alric Meinhard (schváleno) Empty Re: Kapitán Alric Meinhard (schváleno)

Příspěvek pro Kelby Thu May 29, 2014 5:51 am

Nuže, příběh se mi líbí a vidím, že si s Alricem jako postavou rozumíš. Z osobních zkušeností vím, že jsi kvalitní a zkušený RPer, kterému vedení frakce nedělá potíže.

Tudíž SCHVÁLENO.

Budeš-li chtít, můžeme se domluvit na jeho možné přítomnosti v mezilokaci, abych tě zbytečně nenapínal a mohl sis tak osahat "jeho RP" a navázat tak nějaké kontakty před samotným vstupem do Astary.  Wink
Kelby
Kelby
GameMaster
GameMaster

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 06. 05. 14

Návrat nahoru Goto down

Kapitán Alric Meinhard (schváleno) Empty Re: Kapitán Alric Meinhard (schváleno)

Příspěvek pro Fulmar Thu May 29, 2014 8:49 am

Děkuji. Smile
Fulmar
Fulmar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 21. 05. 14

Návrat nahoru Goto down

Kapitán Alric Meinhard (schváleno) Empty Re: Kapitán Alric Meinhard (schváleno)

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru