Předák farmářů Jaroš Prokop

Zdravím přátelé, rád bych si požádal o scénářovou postavu Jaroše Prokopa

Sluneční paprsky nádherně bičovaly po hladině jezírka, která tvořila mírné vlnky. To vše doprovázel mírný vítr jenž šustil korunou velkého dubu, ječmen na farmách se vlnil v rytmu větru který v tomto letním horku byl příjemným osvěžením pro ne-jednoho farmáře. Bylo pravé poledne a předák farmářů Jaroš Prokop, to vše pozoroval v pohodlí svého houpacího křesla a s jistým spokojeným úsměvem na tváři si dopřával doušek odleželého Astarského vína. Byl to chlap jak se patří, ve středních letech pět a třicetiletý předák farmářů, na obličeji často rázný výraz doprovázen krátkýmy a pečlivě zastřiženýmy vousy, o které se Jaroš staral jako o své vlastní děti které nikdy neměl. Hlavu měl pečlivě vyholenou že se na tom slunci leskla jako právě vyleštěné boty, nejčaštěji jste ho mohli vidět oblečeného do pracovnějšího oblečení, lacláče a pohodlné gumáky to při práci na farmě nebylo nic neobvyklého. Ale nejradši se Jaroš oblékal do elegantnějšího oblečení a ve volném čase ho můžete spatřit například v hezké košili, vyleštěných vysokých botách a v pohodlných kalhotách. Ačkoliv Jaroš zastával poněkud méně fyzicky namáhavější práci, tak i přes to se nebál ušpinit a často svým kolegům obyčejným farmářům pomáhal s namáhavou prací na farmě. Jaroš byl mezi farmáři velice respektován a to né jen pro to, že jim čas od času pomohl s nějakou prací, ale především proto, co za tu dobu co je předákem dokázal. Díky svým tvrdým postojům u vyššího měsťanstva získal pro svůj milovaný domov finance a material, nezbytný pro správný chod farem.

Jaroš sebou trhl a uvědomil si, že je již čas práce, popadl své desky, tužku a vydal se na obchůzku farem, což byla velice nezbytná práce jednou do měsíce sepsat počet dobytka, nebo kolik rostlin bylo poškozeno nepříznivým počasím. "Naštěstí se v posledních měsících farmě vedlo velice dobře, tak snad i dnešek nebude vyjímkou." Pomyslel si Jaroš při cestě k první farmě, bylo skutečně velké horko a Jarošova holá hlava už byla jako zrcadlo. Na farmě byl právě vyšší hromotluk, hned na první pohled jste věděli, že rozumu moc nepobral, zato svalů měl, že by skolil býka. "A a ahój ! Járó. Jak se dneska védé ?" Zaječel František hned když uviděl Jaroše přicházet.
"Ahoj Franto, je táta doma ?" Zeptal se Jaroš.
"N n ne, ř říkal že mósí s nečím pomóct Albertovi vod vedle a žé prý až tě uvídím ták tě tam mám póslat." Jaroš se hned na to zatvářil znepokojeně.
"Vážně ti tohle táta řekl ?"
"J jó, tédá, řekl mi. Tý debile až tu bude Jaroš pošli ho zamnó Albert má problémy s dobytkem." Nacož se František podivně usmál.
"Hmm, tak dobře inventůru necháme na později, půjdu se tam podívat."
"Dóbřé, ták já tu póčkám na tu inven.. no próstě to co jsi říkál."
Jaroš se ještě jednou znepokojeně zamračil, schoval si desky do své pracovní brašny, dal si tužku za ucho a ráznějším krokem vyrazil k Albertově farmě.

Dva muži stály u stodoly a tvářili se zamyšleně. Albert o hlavu menší z nich se škrábal na hlavě a vypadal jako by mu někdo spláchl hračky do kanálu. David se zase tvářil jako rozený detektiv, až na to, že místo kabátu měl monterky a místo elegantního klobouku slamák. "Tak co tady máme pánové ?" Zničehonic přichvátal Jaroš. "Sláva že jsi tady ! Přes noc mi zmizely tři krávy a dvě bachyně !" ihned spustil Albert. David jen přikyvoval a do hovoru se nijak nepouštěl. "Cože ?!? Tři krávy a dvě bachyně ? Jak se to mohlo stát ?" Zeptal se nevěřícně Jaroš.
"Já nevím, prostě jsem včera večer zavřel tři březí krávy do stodoly, ráno příjdu a ony nikde, stejně tak ty bachyně."
"Nemohli nějak utéct ? Není tam někde díra ?" Jaroš se poškrábal na pleši.
"Ne to je vyloučeno ta stodola je po rekonstrukci, vždyť to víš, sám jsi mi jí pomáhal dát do kupy, někdo mi je musel ukrást, nevím co budu dělat, tři krávy a dvě bachyně to je spousta peněz."
Jaroš měl náhle po náladě. "Davide ? Stalo se v poslední době ještě něco podobného ?"
"No to víš, minulej týden Karlovi vod vedle zmizela jedna ovce a jeho pes."
"A vy jste mi o tom neřekli ?" Jaroš se zatvářil lehce rozzuřeně.
"No tó víš nechtěli jsme tě zatěžovat prkotinou, mysleli jsme, že utekli a že ti vo tom řeknem až při inventůře." David se začal vymlouvat.
"Skvělý ! Takže nám tu někdo krade dobytek, musím jít hned za starostou, který to samozřejmě zase obrátí proti mně jak má ve zvyku."

To byl krátký příběh o Jarošovy a zmizelém dobytku, doufám, že se líbil.