Ingvar Kronwall

Buďte pozdraveni,
přicházím s krátkým a stručným příběhem o mém seveřanovi. Většina z Vás mě nejspíš zná z Neoteriku/Erebosu, takže víte, že se psaním story nejsem kámoš.

Krátko-stručnej příběh:
Bylo brzy ráno. Na Astaru padla hustá ranní mlha. Celá krajina byla ospalá a od moře vál nepříjemný studený vánek. Od tábora seveřanů stoupal dým uhašeného ohně.

„U všech bohů, to je kosa,“ řekl muž stojící u uhašeného ohně, který již dávno nehřál.
„Kdybys místo těch keců šel pro dřevo, nebyla by ti kosa, Ingu,“ pronesl muž, který zrovna vylezl ze stanu a šel směrem k ohništi.
„Jasný, zase to odsere ten nejmladší,“ odsekl Ingvar, čapl sekeru a vydal se do lesa.
„Heh... seš mladej, silnej a velkej jako samotnej Bjornlauf, tak mlč a s chutí do práce,“ houkl za ním Torsten.
Ingvar ještě zvedl levou ruku se vztyčeným prostředníčkem a zmizel v přilehlém lesíku.

„Usmrkanec jeden zakrslej, zase všechno odseru já,“ nadával Ingvar po cestě a kopal do všech možných kamenů a větví.
Ingvar se zastavil u jednoho ze stromů, byl to ne moc vzrostlý jehličnan, zhruba čtyři metry na výšku. Odplivl si a vší silou začal rubat sekerou do kmene, dokud ho nepřesekl vejpůl. Následně čapl svojí ohromnou prackou kmen a strom odtáhl do tábora.

Ingvar vylezl z lesa a na tváři se mu objevila zlost, když se podíval k ohništi. Oheň již hořel a Torsten se jen s obtížemi dostával ze záchvatu smíchu.
„Ty zakrslej vřede, prdel si ze mě dělat nebudeš!“ zařval Ingvar, naštvaně hodil strom o zem a vydal se směrem ven z tábora.
„Že já mu nerozbiju hubu, pche... ať si žere, co chce, nic mu nedám,“ nadával po cestě z tábora.
Ingvar najednou strnul na místě a ze zad sundal nabytou kuši. V nedaleké houštině se cosi pohnulo, ale moc dobře to vědělo, že tu není samo. Ingvar sebral kámen a vší silou ho mrštil do míst, kde viděl pohyb, hned potom zamířil kuší k houští. Najednou se ozval zvuk rychlých kroků a v tom z houští vyběhli tři laně. Ingvar byl zkušený lovec, chvíli jen mířil a poté nekompromisně vypálil z kuše, načež trefil laň přímo do krku, ze kterého začala proudem vytékat krev.
„Heh, neser Ingvara,“ řekl Ingvar s úsměvem na tváři a vydal se pro svůj úlovek. Ingvar si hodil laň na ramena a s veselým pískotem se vydal zpět do tábora.

Ingvar najednou nevypadal jako vraždící monstrum a pobrukoval si melodii nějaké severské bojové písně, když v tom mu těsně u hlavy prolétla šipka. Ingvar se zastavil a vytáhl jednoruční sekeru od opasku.
„Když mi dáš tu laň a všechny cennosti, co máš, nic se ti nestane!“ ozval se muž, který se schovával za stromem. Vykouknul zpoza stromu a lukem namířil na Ingvara. Bandita vypadal podle vzhledu na ostříleného a sebevědomého chapíka.
„Neříkej mi, co mám dělat vřede a vypadni, než tě rozemelu na padrť!“ zařval Ingvar na banditu, očividně mu nevadilo, že na něj bandita míří lukem.
Bandita už neodpověděl a jen pečlivě zamířil, aby Ingvara neminul. Pomalu natáhl tětivu a vypustil šíp. Ingvar se rychle otočil zády a šíp naštěstí trefil laň, kterou měl Ingvar na ramenech. Na neštěstí pro banditu, neměl už žádné šípy, tudíž si zpečetil osud. Ingvar pustil laň na zem, pomalu se otočil a na očích mu byl poznat vztek, sakra velkej vztek.
„Tak tohle si posral a to fakt hodně, ty nečestnej bastarde,“ pronesl seveřan v klidu a sekeru upustil na zem.
Bandita si odplivl a rozběhl se na Ingvara, načež těsně před ním vyskočil, aby mu pěstí dosáhl na obličej. Ingvar ho bez problémů čapl ve vzduchu, i když dostal pěstí, a vší silou s ním mrštil o strom až něco nehezky prasklo. Bandita se ale nevzdával a ještě zkusil provést ten stejný útok, což se mu nevyplatilo. Ingvar ho zasáhl pravým direktem do obličeje, který ihned nabral rudou barvičku. Zkušený felčar by nejspíše potvrdil zlomený nos, pár vyražených zubů a přeraženou čelist. Bandita padl na zem a divně „chrochtal“. Ingvar ho zakleknul a stručně řečeno, umlátil pěstmi k smrti. Poté vstal, pobral si věci, laň si opět hodil přes ramena a vydal se do tábora.

„Hele chlapi, Ing nese jídlo,“ houknul k ostatním Torsten, když viděl přicházejícího Ingvara s laní na ramenech.
„Naserte si, to je moje jídlo... poctivě jsem si ho ulovil,“ odsekl Ingvar a prošel kolem chlapů jakoby nic.
„Ingvare, necháme ti sud medoviny, když se rozdělíš s kamarádama.“ Jojo, na tohle Ingvar slyšel. Otočil se, laň položil Torstenovi před nohy a rozběhl se do hlavní síně, kde na něj čekal soudek medoviny. Ingvar se nachlemtal, otřel si hubu a s úsměvem řekl: „A to se vyplatí, heh.“

Popis Ingvara:
Ingvar je seveřan jako buk. Jeho postava je celkem svalnatá, celkově mohutná a se svými 210cm patří mezi nejvyšší seveřany v táboře. Má zrzavé vousy a vlasy, svázané do tzv. liščího ocasu. Je s ním sranda a dokáže si udělat srandu i sám ze sebe. Většinou nosí koženou zbroj, jednoruční sekeru a štít. Je čestný a ke starším seveřanům se chová s úctou. Bohové a přátele jsou na prvním místě. Ingvar se považuje za potomka samotného Bjornlaufa a dost často to dává najevo. Je to cholerik jak Brno a horkokrevnost z něj sálá na sto honů.

No, to je tak všechno. Akorát bych poprosil, bude-li to možné, zda-li bych nemohl na Ingvara dostat perma scale (1.15). Předpokládám, že se asi bude udělovat (1.1), ale prostě nechci, aby si ze mě lidi dělali dobrej den, když jsou stejně velký a tím vlastně i ukázat, co je Ingvar zač.

Ode mě vše, bohové s Váma.