V bezpečí karavany - RP

Pondělek jako každý jiný. Skrz lesy několik mil od Astarského panství se prodírá karavana kupců a civilistů. Mají s sebou dokonce pár žoldáků - teruelanů -jako doprovod. Místní lesy jsou prý plné horských kmenů! No, kdo by to bez party po zuby ozbrojených nabušenců riskoval?

Cestující se právě zastavili na mýtince obklopené hustým dubovým lesem. Jeden ze skupinky rozdělal ohniště a většina poutníků se u něj schází, aby se skryli před tmou, která pomalu pohlcuje okolí. Je zde vskutku prapodivná sebranka postav - pár zbohatlých kupců, řemeslníci, trestanci, čarodějové i rytíři. Právě se mezi sebou pouští do bujarých rozhovorů. Kdesi vzadu u vozů svádí známý pěvec Malwen Fraiwel jednu z žen, jakýsi kouzelník zase předvádí své tajemné umění užasle civějícímu davu.

Dnešní večer bude dlouhý. A snad bude i zábava.

Darin Dorinsson se ohlédne, zaostří své jediné oko na žebrající dítě, a vrhne na něj pohled hoden samotného boha války. Zuby pevně stiskne nákončí své dýmky, načež překoná svou trpasličí podstatu a šáhne do měšce. Dítěti přistane u nohou drobná, zlatá mince, na niž dítě vyjeveně kouká jako na všechen poklad světa.

"Díky, pane trpaslík!" Zakřičí vzrušeně, a div ten umouněnec na místě nezačne poskakovat.
"Zmiz." Zabručí nevrle Darin, a nasupeně se jal pokračovat svou cestou. Čas ubíhá, a Darin zachmuřeně hodnotí všechny členy karavany...

Durin Derinsson dál popijí svůj mocný drink z kravského rohu.
Mírně se pousmál nad situací s Darinem a jeho žebrákem, přičemž si strčil do huby znovu dýmku.
Po chvíli se zas zamračil na kouzelníka který předvádí pár dětem své triky.

Trpaslík zůstává sedět s dýmkou, korbelem a kusem masa na klacku v ohni.

Ze tmy se pomalu vynořila tmavá postava. Už z dálky šlo poznat, že se jedná o muže střední výšky, oděného nejspíše v něčem tmavém, jelikož s tmou skoro splýval, ale jen co se jej dotklo světlo, které oheň vydával, zalesklo se na postavě tmavé kroužkové brnění a jílec meče, který měla postava připásaný u pasu. Na hlavě měla postava černou kápi, která mu spadala do obličeje a po zádech mu k nohám spadal černý plášť.

Wade Deadlake si stáhl kápi a rozhlédl se po osazenstvu kolem ohně. Pousmál se při pohledu na trpaslíka, který štědře přispěl žebrajícímu dítěti drobnou mincí. Jeho pozornost upoutal i trpaslík, který si spokojeně bafal z dýmky a přitom se ládoval pivem a masem. Avšak co jej upoutalo nejvíce, byl kouzelník, který předváděl své umění davu. Odepnul si od opasku měch s vínem, načež se vydal přidat k divákům. A občas si upil a zaujatě pozoroval výstup.

Durin jen kývl na Wadeho a znovu si pořádně stříhnul z rohu.
Po chvíli si začal pozpěvovat trpasličí píseň.
Svolejte národ, a začněte žít
trpasličí oslavy, bude se pít.
Ze sudů teče, kvalitní pivo
V týhle vesnici bude teď živo.

Začíná den, a skončila noc.
Drak ve své kobce, ptá se proč...
Sekery, kladiva kujeme.
A při tom si pozpěvujeme.

Trpaslíci, spojte se!
Palcáty berte, netřeste se!
Vezmeme-li je po hlavě.
Nepřítele zarazíme!

Čarodějovi se po chvíli dramatického zaříkávání a zběsilého mávání rukama, které vypadalo, jako by se snažil odehnat roj komárů, objevil v dlani stará, ošoupaná mince (kterou nejspíš vytáhl z rukávu). Většina přísedících propukne v jásot a malé děti začnou tleskat. Proč také ne? Je to to nejvíc magické, co v životě kdy viděli.

Pozornost u ohniště se však rychle přesunula k postaršímu vojákovi ve zrezlé zbroji. Na štítu, který byl opřen o lavičku, mohl pozorný člověk zahlednout bílého racka na modrém poli - znak Alendeerského království. Stařík se pustil do vyprávění. Podle jeho slov dříve sloužil v Elenmirské stráži, poté město údajně napadl obrovský drak! "Plat bych musel mít mnohem větší, abych tam riskoval život v boji s tou přerostlou ještěrkou!" Po těchto slovech se o kus dál stojící rytíř v lesklé zbroji lehce pousmál. "Měl nejmíň půl míle na dýlku!" Rytíř se zasmál, stařec po něm hodil mrzutým pohledem, pak pokračoval: "A tlamu tak velkou, že by se tam vešla celá radnice i se stájemi!" To už rytíř nevydržel a raději se šel smát kamsi za povoz, aby nekazil dětem pohádku na dobrou noc.

Kolem ohniště obývaným cestujícími spolu s karavanou se mihl stín, přes smích dětí, zpěvu samozvaných umělců, či snad trpasličích mistrů nebylo slyšet pláště objímající zem pod ním, ani zvuk kovu pohybujícím se na opasku svého pána, ba dokonce rachot kulek uschovaných v pouzdře. Nezdálo se že by muž měl v úmyslu budit pozornost, avšak oči postavy hleděli na scenérii, která se mu naskytla. Uznalý pohled patřil trpaslíkovi, jež se podělil o svůj peníz se slabou chudinou. Zaslechl dokonce vyprávění báchorek od staříka u "trůnu" ohniště.

V momentě, kdy zpěváci střídali své umění v tom kdo dokáže překřičet toho druhého jeho pohled směroval na onu ženu, s kterou nějaký Melwan Vykřičený právě flirtoval. Palec levé ruky na hrušce kordu, pravá ruka ztracená kdesi v kabátci nasvědčovala spřádání plánů.

Kousek od ohniště leží v trávě muž oblečen v kvalitní vrstvené kožené zbroji. Hlavu opřenou o brašnu, v ústech nějaké stéblo trávy a tvář mu zakrývá černý klobouk.
Douglas sáhl po měchu s vínem který ležel hned u jeho pravého boku a mocně upil, mohl tak krátce odhalit delší zlaté vlasy, měch odložil a zaposlouchal se do příběhu starce, po chvíli může osazenstvo u ohně zaslechnout pobavené chichotání, přicházející zpod Douglasova klobouku.

Ze tmy se náhle ozval zvuk větší skupinky. Skupinka je doopravdy podivná jak se pozvolna objevuje na dohled ohně. Jak? To se každý dozví až se každý z té společnosti zbaví vaků a pláštů. Zastavení nařídí mladý muž který energeticky seskočí z koně. Uzdu hodí jednomu ze svých společníků a rozhlédne se. Stáhne si kápy do zad a ejhle, skutečně je to tak pětadvacetiletý mladík. Na sobě má koženou zbroj a po bokou dvě pochvy ve kterých má skryté jednoruční, lehčí meče. Rychle se rozhlédne po ohni a lehce se pousměje. Pak se otočí zpátky a tleskne dlaněma o sebe.
Tak vážení, zastavíme. Dneska jsme se nacestovali dost a zde by jsme se mohli utábořit.
Usměje se na celou skupinku a pak si očima ještě přeměří tři doopravdy velké postavy zachumlané v pláštích asi ještě. A žádný bordel jasné?
Nakonec se otočí se ke dvoum nejbližším postavám u sebe. Tak co pánové? Máte hlad po cestě? Wade u tebe je tuším nějaké víno. A u tebe... Promluví na druhého Ještě nějaké zbytky od oběda, než se udělá něco pořádného.

(Edit ooc: Tohle je také menší úvodní přízpěvek pro členy Faktury který by rádi byli v cechu hned zezačátku.)

Muž sedící na koni, do teď schovávajíc svou tvář v hloubi kápě, na rozkaz k utáboření seskočí z koně a nechá ji při tom sklouznout z hlavy, odhalí se tím pohled na jeho docela mladistvě vypadající tvář. Chvíli těká očima po táboře a jeho obyvatelstvu, poté se zaměří na svého koně kterému uleví od břemena vaků a nakonec i sedla. Když vstoupí více do světla ohňů tak se naskytne pohled na jeho temně černou koženou zbroj a meč bastard který má zavěšený na zádech. Něco tam najdu. pronese tišeji a vydá se pro vak který předtím položil na zem a donese ho k zřejmému veliteli, vytáhne z něj kus chleba a sýra, tyto potraviny poté začne nabízet svým jistě vyhládlým společníkům.

Jeho pozornost věnovaná čaroději, doprovázená měchem dobrého vína, přerušil zvuk kopyt koní zbytku jeho skupiny. Ohlédl se za zvukem a jakmile spatřil známé obrysy postav, vyrazil jim naproti.

Jeho šéf už vydával rozkazy k utáboření, poučoval své muže, aby nedělali neplechu a podobně. Mezitím se Wade přikradl k jednomu ze skupiny, načež se k nim šéf otočil.

"Wade u tebe je tuším nějaké víno." pravil šéf, načež Wadeovi ztuhla krev v žilách. Svůj prázdný měch schoval za plášť a nervózně se pousmál.
"Víno jsem nechal...u ohniště, pane" pravil, otočil se na podpatku a vydal se ptát ostatních, zdali nemají trochu vína.
__________________________________
OOC: Tím ostatních myslím lidi mimo jeho skupinu.

Postava v koženém plášti s prapodivně zakončeným kloboukem se v šeru noci otočí na nově příchozí, očima posoudí jejich řady, poté zrak vrátí zpátky k podivné ženě.

Z pod pláště vytáhne pergamen, jež obsahuje portrét, z dálky by to mohl být jeden z barbarů s dlouhými vlasy či žena, v odrazu ohně težko rozpoznat.
Pomalým, klidným tempem a vzpřímeným postojem vykročí k rádoby zpěvákovi s ženou.

Muž ležící v trávě stále pobaveně sleduje své okolí, když tu náhle ho v té činnosti přeruší zvuk přicházející skupiny. Jeho pozornost nyní sjela k Wadovi a posmívání jeho zběsilému pátrání po víně, jeho pohled těkl ještě k skoro plnému měchu vína po jeho pravém boku.
"Psst... hej ty!" Sýkne Douglas na Wada.
"Chceš víno ? Za deset stříbrných je tvá"

S tichým hundraním vyšla zo svojho provizórneho príbytku.
Zapla si brokátový kabátec a rozhliadla sa, zamračne sledujúc okolie svojim zeleno-modrým pohľadom. Dnes večer bolo obzvlášť rušno a ju neskonala iritovalo to, že sa po tak vyčerpávajúcej ceste musela prebrať. Už tak nepohodlné spanie...
Hľadala zdroj toho rušenia a medzi tým zväzovala svoje dlhé, havranie vlasy do drodlu na temene hlavy. Dúfala, že je to len nejaký opitý žoldák, prinajlepšom. Nadychovala sa pre dlhý poučný monológ o tom, ako niektorý by sa aj radi vyspali, keď si všimla že to nemá na svedomí len žoldák.
U všetkých Bohov. Zaúpela vo svojich myšlienkach a s tichým povzdychom sa vydala k ohnisku. Vedela že už nezaspí, ani sa jej moc nechcelo. Usadila sa, znudene si podopierajúc hlavu rukou a započúvala sa do historiek mužov. Dumajúc nad tým, kedy skončí táto cesta a čakanie na nový život, predstavujúc si, čo prinesie.

Vcelku drobná dívčina se při zaslechnutí slov: "A žádný bordel! " zachmuřila a dala ruce v kříž. Tiše vystupujíc ze stínů ostatních postav se podívala na "velitele výpravy". Měla na sobě podivnou kápi, kterou kdyby mohla, má stáhnutou až na zem. Jak v ní mohla vidět? Nijak, což dokazovalo neblahé zakopnutí o nějaký kámen na zemi.

"Jistě, jistě...já nemůžu za to, že problémy přitahuji..." Promluvila vcelku mladičkým hláskem, dobrovázeným podivnými pohyby, jak se snažila nezamotat v oné kápi a převezme otěže od koně, jenž vcelku obtížně přiváže.

"Jak dlouho se tu chcete zdržet? Sám víte, že jestli se opijí, bude to zase "výlet" na pár týdnů." Řekne dívčina se smíchem k mladému muži, jenž rozděloval rozkazy ostatním, letmo si prohlížekíc situaci svých kolegů.

Tmavá postava s černěným kroužkovým brněním a černým pláštěm pláštěm vlajícím na zádech procházela shromážděním a ptala se každého muže či ženy, zdali nemá trochu vína.

"Nemáte trochu vína?"

Ale Wadeovi se dostaly jen zavrtění hlavou či krátké záporné odpovědi. Wade byl v koncích. Teď litoval, že to víno pil. Dost dobře věděl, že ho po něm šéf bude chtít. Ale i tak jej vypil. S touto myšlenkou v hlavě se vracel se svěšenou hlavou loudavým krokem zpět k šéfovi, aby mu oznámil pravdu o osudu jeho vína.

"Psst... hej ty!"

Wade zvedl hlavu a podíval za hlasem. Oslovil jej nějaký muž, který ležel v trávě. Byl oděn v kvalitní kožené zbroji, tvář mu zakrýval klobouk a tak z jeho obličeje nic nevyčetl. Nicméně, podíval se na muže s nadějí v očích a doufal, že měch, který vedle něj ležel, je plný vína. Nebo alespoň trošku.

"Chceš víno? Za deset stříbrných je tvé."

Wadeovi v tu ránu spadl kámen ze srdce. Pousmál se a přikývl, načež sáhl k opasku pro měšec, rozvázal jej a začal z něj tahat stříbrné mince. Deset stříbrných mincí je velmi krutá cena, ale Wadeovi nic jiného nezbývalo, nechtěl zklamat šéfa a tak dnešní útratu oželel.

"Vezmu si ho. Díky."

Pravil a natáhl ruku s mincemi, doufaje, že mu muž měch podá. Obchod nikdy nebyl jeho silná stránka a je to docela paradox, že pracuje pro obchodníka. Doufá, že se jeho šéf o tomto povedeném obchodu nikdy nedoví.

Douglas si ukazováčkem odtáhl klobouk, odhalil tak poměrně mladou tvář zlaté vlasy, lehce se na Wada zazubil a podal měch.
"Jsem Douglas"
Doug vyplivl stéblo a zase se natáhl.

S tichým smíchem sleduje Wadeho a jistého muže, jak si podávají zboží. Její hlavou prolítla myšlenka, zda to říct či neříct, avšak škodolibá radost zvítězila a s úculem došla k Wademu, když obchod dokončil.

"Co za mou mlčenlivost? Přeci jen...jsi můj kolega, takže bude sleva, ale i tak. No co tak koukáš? Pořád sis nezvykl, že jsem tak milá?" S tichým smíchem sleduje jeho reakci, z pod kápě na něj vykouknou hnědá očka, naplněna pobavenými plamínky.
Dívčina stojí kousek od něj, avšak ne blízko a nejistý pozorovatel by si nemusel ani uvědomit, že mluví zrovna na něj, avšak její tichý smích se linul ponurou tmou.

"Dělám si legraci, jen opravdu si myslíš, že šéf nepozná rozdíl toho vína a vína od kdoví koho?" Se smíchem jen na muže znovu hledí, kápi si natáhne do obličeje o něco více, lehce se třesouc chladem, který se zabodává do jejího drobného tělíčka.

Karavana před příjezdem obchodníků:

Edit Zach:

I approve. (y)

Wade se spokojeným úsměvem zvedl měch, který právě koupil, pohlédl na Douglase.

"Jsem Douglas."

Když se mu muž představil, přikývl, načež se sám představil.

"Wade Deadlake."

Poté, co se oba představili, si Wade ještě jednou prohlédl měch, načež se už měl k odchodu k šéfovi, ale ještě se ani neotočil a ozval se za ním, jemu známý, hlas.

"Co za mou mlčenlivost? Přeci jen...jsi můj kolega, takže bude sleva, ale i tak. No co tak koukáš? Pořád sis nezvykl, že jsem tak milá?"

Wade se otočil na dívčinu, která se tiše směje a pousmál se.

"Dělám si legraci, jen opravdu si myslíš, že šéf nepozná rozdíl toho vína a vína od kdoví koho?"

Wade se zamyslel. Ta ženština má možná pravdu. Prohlédl si měch, odzátkoval jej a přičichl si k němu. Chvíli hledal tu správnou vůni, ale když se nedostavila, mírně si ucucl, aby ochutil to, čemu se velmi vzdáleně dalo říkat víno. Mělo to kyselou chuť. Hrozny, ze kterých se to "víno" dělalo nebyly snad ani dozrálé. Na Wadea byl poněkud zajímavý pohled. Jak tak zkoušel, na jeho tváři se vyměnily snad všechny grimasy, které člověk dokáže utvořit. Poté se vší námahou polknul a zadíval se na dívku a naznačil ji rukou, že potřebuje něco na spláchnutí.

Douglas si začal vesele přepočítávat peníze když sjel zrakem na dívku.
"Máte recht, zředil jsem to s vodou" řekne pobaveně Douglas.
"A přesně takto se dělaj obchody."

Wade se podíval na řečnícího Douglase a pousmál se. Dnešní dnem není jen jednooký trpaslík štědrý k chudině. Právě se k němu přidal i Wade, jelikož přispěl muži, který své víno ředí vodou. Možná si teď může konečně koupit pořádné víno a vypít jej bez toho, aby jej zkazil vodou. Poté Wade stočil pohled zpět na dívčinu, doufaje, že mu přinese něco ke spláchnutí té pachuti z vína.

Douglas nevypadá, že by měl o peníze nouze.. spíše se už nedá u této karavany sehnat dost vína a tak si ho hold musí ředit vodou, stále se pobaveně usmívá, podepře se lokty a pozoruje ty dva, tedy spíše očima sjíždí dívku.

Začne se smát o něco hlasitěji a jen vyndá měch, který odpásá od opasku, podávajíc mu ho.

"Jakobych ti to neříkala, že? " Na tváři se jí objeví jemný úsměv, který má nepatrné známky škodolibosti. Po chvíli natočí hlavu na stranu a snad zkoumavě na Wadeho hledí.
"Víš co? Buďto řekni, že se víno divně zkazilo...i když nevím jak, možná čáry a nebo mu řekni pravdu, ale čekej sražení platu.." Houkne s úsměvem a poté tišeji dodá. "Kdyžtak se s tebou podělím o můj, pokud by jsi neměl dost."

Spokojeně se protáhne, očividně si nevšimla pohledu muže a její kápě nepatrně sklouzla, odhalujíc její kupodivu mladičký obličej. Urychleně si kápi stáhne zpět do obličeje, zkoumajíc své botky. poněkud si zívne, a očkama hledí na okolí, jakoby snad hledala něco zábavného.

Wade s děkovným přikývnutím převezme měch od dívky, načež se z plna hrdla napije. Voda v měchu měla dobrou chuť. No, chuť o mnoho lepší, než víno, které před chvílí zkoušel.

"Nebudu Panovi lhát. Řeknu mu přesně, co se stalo a snad se slituje. A pokud ne. Hm. Tak mám asi smůlu." pousměje se, načež dívce měch vrátil. "Tvé nabídky si opravdu vážím, ale tvůj plat je tvůj a já tě o něj nechci připravovat."

Řekne dívce, chvíli na ni hledí svými kaštanově hnědýma očima a usmívá se.

"Půjdu za Panem. Už nejspíše hledá své víno."

Odtrhne oči od dívky a podívá se směrem, kde už na něj čeká šéf. Rozejde se k němu.